Hucul Club Francova Lhota

Zvonice má celkem osm zvonů vyladěných tak, že na ně lze hrát deset melodií. Zvuk zvonů se odráží od okolních svahů a doléhá až k hornímu konci vesnice, kde už po staletí roste jeden z nejzajímavějších stromů v naší republice – památná Kobzova lípa. Poprvé jsem její mohutnou korunu spatřil a mohl na vrásčitou kůru skoro půl tisíciletí starého stromu položit dlaň asi před deseti lety. Tehdy jsem ve Francově Lhotě natáčel televizní dokument o děvčatech ze zdejšího Hucul-klubu. K památné lípě se tehdy vydal celý náš štáb v sedlech malých svérázných koníků pocházejících zbukovinných Karpat. Huculové pomalu kráčeli krajinou a my jsme se těšili, že legendami opředený strom nám neodmítne prozradit svá tajemství. Původ Kobzovy lípy tak trochu souvisí s názvem obce. Josef Václavík, kronikář Francovy Lhoty uvádí, že ves se ještě na začátku 16. století jmenovala Zbelova Lhota. Pak ji ale koupil jistý Tristan Franc z Háje, který se rozhodl zanechat potomkům nějakou významnou památku a nazval obec svým jménem – Lhota Francova. Údajně se tak stalo roku 1530. Aby Tristan Franc význam slavnostního aktu ještě více zdůraznil, nechal ve čtyřech koutech vsi zasadit čtyři stromy. Vybral si poměrně vzácný druh lípy velkolisté, tzv. Tilii platyphyllos Scopoli. Na věčné časy tak měla ve vsi zůstat památka na muže velkého formátu. Jak už to ale bývá, i ty nejtrvalejší vzpomínky na slavné muže časem zestárnou, památky zešednou a některé pomníky nevděční potomkové dokonce strhnou. Zkrátka všechna sláva polní tráva. Stalo se tak i v tomto případě. Tři ze čtyř lip vysazených slovutným Francem z Háje postupně uschly. Zůstala jenom lípa jediná a ta ještě časem získala jiné jméno, než jakým ji obdařil samolibý vesnický vládce. Zato se měla k světu velmi čile – ve zdraví žije dodnes. Tristan Franc z Háje nemohl tušit, že se jím zasazený strom stane současníkem kosmických raketoplánů a mobilních telefonů. Dnes už se ovšem nejmenuje lípa Francova, nýbrž Kobzova. Jak je to možné?

Ve Francově Lhotě chovají koně už dvacet let

Francova Lhota - Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Míst, kde si případný zájemce může toto tvrzení ověřit, je na Valašsku několik. Jedno z nich například ve Francově Lhotě.

Hucul club ve Francově Lhotě oslavil v listopadu dvacet let svého fungování. „Začínali jsme se třemi koňmi a s tím, že chceme dělat něco pro děti,“ vzpomíná majitelka Alena Vaculíková, která o sobě říká, že lásku ke koním má v genech. „Koně choval už můj dědeček. Byla jsem u nich od dětství, pak jsem studovala zemědělskou školu, pracovala jako zootechnička,“ vypočítává osmapadesátiletá milovnice zvířat.

S množící se klientelou, zejména z řad dětí, se rozrůstal i počet chovaných koní. Přibyla také další zvířata. Dnes se na pastvinách patřících Hucul clubu prohání šestnáct koní. „Máme také kozu, dva čerstvě narozené kozlíky, tři psy a dvě kočky,“ vyjmenovává další obyvatele Alena Vaculíková.