Hucul Club Francova Lhota

Ve Francově Lhotě chovají koně už dvacet let

Francova Lhota - Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Míst, kde si případný zájemce může toto tvrzení ověřit, je na Valašsku několik. Jedno z nich například ve Francově Lhotě.

Hucul club ve Francově Lhotě oslavil v listopadu dvacet let svého fungování. „Začínali jsme se třemi koňmi a s tím, že chceme dělat něco pro děti,“ vzpomíná majitelka Alena Vaculíková, která o sobě říká, že lásku ke koním má v genech. „Koně choval už můj dědeček. Byla jsem u nich od dětství, pak jsem studovala zemědělskou školu, pracovala jako zootechnička,“ vypočítává osmapadesátiletá milovnice zvířat.

S množící se klientelou, zejména z řad dětí, se rozrůstal i počet chovaných koní. Přibyla také další zvířata. Dnes se na pastvinách patřících Hucul clubu prohání šestnáct koní. „Máme také kozu, dva čerstvě narozené kozlíky, tři psy a dvě kočky,“ vyjmenovává další obyvatele Alena Vaculíková.

Je to hlavně relax

Čas strávený u koní nepovažuje za práci. „Je to pro mne spíš relax a nabíjí mě to energií,“ tvrdí chovatelka.

Nabízené služby pro návštěvníky se neustále rozšiřují. Samozřejmostí jsou klasické vyjížďky do přírody. Zájemci o jízdu si vyzkoušejí vše, od sedlání, přes sezení na koni vedeném instruktorem až po samotnou výuku jízdy.

Putování v sedle

„Pokud dítě či jiný návštěvník koníka zvládá, pouštíme se na vyjížďky. Nejprve jednodušší. Nabízíme ale také vícedenní putování Vizovickými vrchy, Bílými Karpaty a podobně,“ popisuje Alena Vaculíková.

Nedlouho jsou v nabídce také dětské letní jezdecké tábory.

„To byl můj dlouhodobý sen. Nyní už máme tábořiště se třemi tee-pee a dokonce i mongolskou jurtou. Sama v ní občas přebývám,“ říká s úsměvem chovatelka.

Zdůrazňuje, že Hucul club by nemohl fungovat bez nezištné pomoci a nadšení desítek přátel a příznivců. „Nejsme firma s ředitelem a zaměstnanci. Spíše společenství lidí majících vztah ke koním a přírodě. Podporuje nás také obec,“ zamýšlí se majitelka klubu.

Plány do budoucna se točí kolem budovy, ve které Hucul club sídlí.

„Víme, že je naším handicapem její vzhled a stav. Chceme prostory vylepšit, stejně jako dál rozšiřovat a zkvalitňovat služby,“ uzavírá Alena Vaculíková.

Autor: Michal Burda